Novinky » Developeři: Zamítnutím stížnosti Čestlic hrozí zablokování rozvoje obcí

Developeři: Zamítnutím stížnosti Čestlic hrozí zablokování rozvoje obcí

21.02.2020 | Petr Bayer

Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ČR (NSS) zamítnout stížnost Čestlic na obstrukce při výstavbě obchodní zóny může podle Asociace developerů zásadním způsobem ovlivnit budoucí výstavbu v českých obcích mimo brownfieldy. „Zamítnutí kasační stížnosti přináší zásadní riziko pro všechny účastníky územního rozvoje, nejen developery, ale také institucionální stavitele, včetně samotných měst a obcí,“ varuje ředitel asociace Tomáš Kadeřábek.

„Sousední obec Dobřejovice nechtěla dovolit výstavbu v sousedních Čestlicích, a protože neuspěla s argumenty zásahu do svých práv a ochrany veřejného zájmu na svém území kvůli nárůstu dopravy, který nebyla schopna doložit, zvolila obstrukční metodu v podobě napadení změny územního plánu sousední obce s argumentem znehodnocení cenné zemědělské půdy,“ vysvětluje asociace. NSS rozhodl v prospěch Dobřejovic s argumentem uplatnění veřejného zájmu. /rozhodnutí NSS najdete ZDE/

„Je nyní na státu, aby se k rozhodnutí NSS postavil a učinil taková opatření, pravděpodobně legislativní, která by riziko blokace rozvoje měst a obcí minimalizovala,“ žádá asociace.

Do značné míry může totiž omezit možnost samosprávního rozhodování o území. Rozhodování soudů bude navíc individuální v každém případu a nelze jej předpokládat při úvaze o projektu. „Rozsudek dává možnost paralyzovat rozvoj obcí přes zemědělské půdní rezervy s vyšší bonitou půdy. Tím dochází k degradaci zákona o územním plánování. Pro investory, kterým jsou často obce i města, vznikne neřešitelný problém, jak je modernizovat nebo rozvíjet,“ míní Kadeřábek.

Obce se budou moci podle něj vzájemně blokovat kdykoli by mělo dojít k výstavbě na pozemcích z územních rezerv, které spadají do bonity půdy I. či II. Řada obcí má přitom územní rezervy ve svých územních plánech. Jde o území, kde obce zamýšlejí budoucí výstavbu po splnění podmínek, například vybudování potřebné infrastruktury. Na ní si přitom obce mohly vzít část z dotací EU nebo ji financovat společně se strategickým investorem obce. Bude tedy třeba vyřešit, kdo zaplatí náklady na tuto infrastrukturu.

Obce a spolu s nimi investoři (ať již privátní, nebo samosprávní či státní) se tak dostali do područí nekoncepčnosti českých zákonů a jejich novel hned dvakrát. „Stát nejdříve změnil bonitu půdy bez analýzy současného stavu a dopadů na obce. A následně fakticky odebral obcím možnost rozhodovat o územních rezervách samostatně, byť jsou již v územně plánovací dokumentaci posouzeny,“ líčí Kadeřábek s tím, že to může být problém pro stát ve snaze budovat zásadní páteřní infrastrukturu, například silnice či dálnice.

Problematické je, že půdní mapy nemusí reflektovat skutečnou situaci. Například půda v oblasti zmiňovaného záměru spadala historicky do II. a III. třídy ochrany, avšak po formálním úřednickém přeřazení, které bylo motivováno vyšším daňovým odvodem za vynětí ze Zemědělského půdního fondu, se z pozemků stala třída I. a II. Půdní mapy navíc vznikaly v 60. letech 20. století a jejich aktualizace probíhá velmi pomalým tempem, kdy je ročně zpracováno jen zhruba 1 % pozemků v ČR.

„Úředníci na základě zastaralých map rozhodují o půdě, která už zde mnohdy ani není. Na místě, které je označeno nejkvalitnější půdou tak už dávno může stát silnice, na které samozřejmě nic pěstovat nelze. I v tomto případě mapa například nereflektuje, že zde již stojí dálnice D1 nebo celá rozvojová oblast obcí Průhonice a Dobřejovice včetně výstavby nových domů,“ upozorňuje Kadeřábek.

Dalším problémem je, že je půda často splavována do nižších lokalit a toků, kde již ochrana půdy být nemusí a může být bez obav znehodnocena. Ve svazích, kde byly rozorány meze a jsou pozemky svažité, uváděná bonita také často neodpovídá realitě.

Další články k tématu