úvod | tisk | napište nám |
 -S nadhledem ve světě stavebnictví a realit.
 -S nadhledem ve světě stavebnictví a realit.
 -S nadhledem ve světě stavebnictví a realit.
 -S nadhledem ve světě stavebnictví a realit.
 -S nadhledem ve světě stavebnictví a realit.
 -S nadhledem ve světě stavebnictví a realit.
 -S nadhledem ve světě stavebnictví a realit.

Kunovský: Stát by měl vrátit miliardy z daní za novou výstavbu

Dušan Kunovský
30.09.2019  |  Petr Bayer Aktualizováno: 27.09.2019

Stát získává z nové výstavby na daních desítky miliard korun ročně, tyto peníze však končí namísto v rozpočtech měst a obcí, které nesou největší zátěž spojenou s novou výstavbou, ve státní kase. „Samosprávy tlačí na soukromé investory, aby náklady na vybudování občanské či technické infrastruktury nesli sami. To prodražuje bydlení a musí se to změnit,“ říká v rozhovoru v časopisu Skypaper šéf rezidenčního stavitele Central Group Dušan Kunovský.

 

Hovoří se o tom, kdo a jakou roli má mít v celkovém stavebním rozvoji. Kde spatřujete místo pro stát, město a městskou část?

Stát by měl realizovat jen jasně definovaný okruh staveb – základní stavby dopravní a technické infrastruktury, důležité stavby pro zdravotnictví, sociální péči, vzdělávání a kulturu a stavby potřebné pro bezpečnost a fungování státu. U všech ostatních staveb by měla veřejná správa jen určit jasná a dlouhodobá pravidla. Vše ostatní mají zajišťovat soukromí investoři za své peníze a se svým rizikem, kteří jsou v naprosté většině případů při výstavbě a rozvoji efektivnější než veřejná správa.

Úlohou města je potom výrazně přispívat městským částem na výstavbu veřejné vybavenosti. V současnosti řeší soukromí investoři nejen technickou a dopravní infrastrukturu na vlastním pozemku a v přímé návaznosti, ale často jsou nuceni investovat také do infrastrukturních staveb v širokém okolí. Tím suplují úlohu veřejné správy, a to samozřejmě zásadně prodražuje nové byty.

Soukromí investoři by tedy neměli budovat zázemí pro obchody či školy a školky?

Ve větších projektech jsme my jako investoři schopni budovat prostory pro obchody, služby, restaurace a kavárny, či financovat a vybudovat i parky a dětská hřiště. A můžeme i poskytnout městu pozemky pro potřebnou občanskou vybavenost, tedy zejména školská zařízení sloužící širokému okolí. Vlastní výstavba škol a školek ale musí být financována z veřejného rozpočtu. Pokud nové byty mají být cenově dostupnější, nemohou tyto náklady v žádném případě nést soukromí investoři a potažmo tedy kupující nových bytů. Zajištění staveb občanské vybavenosti a rozsáhlejší infrastruktury je jednoznačně úkolem veřejné správy, proto také stát vybírá od občanů a firem tak vysoké daně.

Kde na to ale má město či městská část najít peníze?

Stát z nové výstavby získává na daních desítky miliard korun. A mohl by mít výrazně více, kdyby fungovala legislativa a úřady. Například za každý nový byt v Praze stát získává v průměru na DPH a dalších daních kolem milionu korun. Při zhruba 5000 prodaných bytech v minulém roce tak získal jen v Praze kolem 5 miliard. Kdyby se stavěl potřebný dvojnásobek bytů, mohl mít dvojnásobné daňové příjmy. A stejně je tomu i u dalších segmentů nové výstavby, která je brzděna nefunkční legislativou a nefungujícími úřady. Výraznou podporou nové výstavby stát nejen pomůže rozvoji země, řešení problémů dopravy a bytové krize, ale získá i do rozpočtu dalších mnoho desítek miliard korun.

To sice ano, ale z nich vidí obce jen jednotky procent. Zbytek se ztratí v rozpočtu…

Proto stále dokola upozorňujeme na to, že při přerozdělování takto získaných prostředků by měly výrazně více peněz získávat právě města a obce. Ty totiž nesou hlavní zátěž spojenou s novou výstavbou. Dnes na zajištění potřebné infrastruktury a občanské vybavenosti nemají často finanční prostředky, proto se není čemu divit, že se nové výstavbě obvykle brání.

Další otázkou je, zda by stát neměl ulevit těm, kterým zhoršující se dostupnost bydlení brání pořídit si byt. Snížení DPH na 10 procent by kupujícím u průměrného bytu ušetřilo téměř 300 000 korun. Týkat by se to přitom mělo jen těch, kdo budou v kupované nemovitosti bydlet a přihlásí si v ní trvalý pobyt nikoli investorů do bydlení.

V minulosti jste nabízel příspěvek do rozvojového fondu za každou nově postavenou nemovitost. Platí to stále?

Předně se bavme o tom, co udělat pro odstranění současné paralýzy na stavebním trhu, kdy se nedaří povolovat nejen bytové domy, ale i klíčové infrastrukturní stavby typu Pražský okruh. Vždyť o jeho dostavbě se bavíme už neuvěřitelných 20 let! Praha a s ní i celá Česká republika kvůli zablokovanému rozvoji velmi rychle ztrácí konkurenceschopnost ve srovnání s jinými metropolemi. Až ve chvíli, kdy bude ze strany státu a města - myslím Prahu, kde působíme – cítit jasná snaha o odstranění zjevných překážek ve stavebním procesu, se bavme o zmíněném fondu.

Co by se tedy mělo změnit?

Jedním z opatření, které by výstavbu urychlilo, je zavedení fikce souhlasu, která by donutila úřady vydávat stanoviska a vyjádření v zákonných lhůtách. Ty dnes téměř nikdo nedodržuje. Navíc stavebnictví je zřejmě jediným oborem, do kterého zatím nepronikla elektronizace. V 21. století je ostudné vozit dokumentaci na stavební úřady dodávkou a komunikovat s nimi prostřednictvím papíru. Digitalizace stavebního procesu, o které se stále jen mluví, ale nesmí znamenat jen to, že všechny složité dokumenty, které dnes máme v papírové podobě, překlopíme do elektronické formy. Radikálně zjednodušit se musí v prvé řadě projektová dokumentace. A to by šlo v horizontu několika měsíců změnou ministerské vyhlášky. Pokud se zjednodušení podaří alespoň pro společná řízení v bytové výstavbě, pomůže to řešit aktuální bytovou krizi.

Zmiňoval jste i Prahu, může k řešení krize nějak přispět?

Praha je v tomto samozřejmě velmi závislá na státu, jedno opatření, které může udělat sama a hned, ale existuje. Je jím zřízení Hlavního stavebního úřadu, kdy stačí jednoduše změnit statut města. Jedno koncepční pracoviště je zcela nezbytné pro dostavbu dopravní infrastruktury a otevření brownfieldů uvnitř města. Tento stavební úřad by překonal nejednotnost a roztříštěnost rozhodování stávajících 22 stavebních úřadů, metodicky by je vedl, odpolitizoval by je a zajistil prosazování celoměstské koncepce. Praha zkrátka musí začít fungovat jako jednotná a sebevědomá metropole s jasným dlouhodobým plánem rozvoje. Dnes ale připomíná spíše slabou konfederaci spolu často bojujících 57 městských částí s 22 zcela rozdílně rozhodujícími stavebními úřady.

Jak rychle by se mohlo zřízení Hlavního stavebního úřadu projevit v praxi?

Podle mého názoru už tak do roka. O to větším problémem je neschopnost současné koalice se na jeho zřízení domluvit. Koncepce už je připravená, stačilo by její schválení zastupitelstvem Prahy. Ministerstvo pro místní rozvoj, které by bylo odvolacím orgánem, už avizovalo, že je schopno tuto agendu pružně zvládnout a potvrdilo, že tímto krokem by šla Praha vlastně naproti změnám, které přinese nový stavební zákon v uspořádání soustavy stavebních úřadů. Ty budou odděleny od samosprávy, aby nedocházelo k ovlivňování jejich rozhodování ze strany politiků.

Myslím si, že právě tato provázanost radnic se stavebními úřady ale mnohým starostům vyhovuje. Nechtějí se vzdávat svého vlivu na úředníky, kteří ale vykonávají státní správu v přenesené působnosti a měli by rozhodovat naprosto nezávisle. Přitom s Hlavním stavebním úřadem by starostové o vliv na to, co v lokalitě vyroste, nepřišli. Naopak. Mohli by bez obav ze systémové podjatosti uzavírat s investory smlouvy o spolupráci.

Teď už se můžeme vrátit k tomu rozvojovému fondu? Jak by měl fungovat?

Ten by musela zřídit Praha a my jako investoři bychom do něj přispívali podle jednotného klíče. Adekvátní by mi přišlo 500 korun z m2 hrubé podlažní plochy budované nemovitosti. Při zhruba 5000 prodaných bytů ročně všemi developery bytové výstavby v Praze by pak celkové příspěvky činily kolem čtvrt miliardy ročně, tedy 2,5 miliardy za 10 let.

Měli jsme jedinou podmínku - dodržování platných lhůt, a tím pádem zrychlení schvalovacího procesu pro výstavbu. Chtěli jsme, aby město a městské části skončily s praxí, kdy pod různými záminkami blokují rozvoj svého území. A naopak aby začaly spolupracovat s námi jako investory například tím, že nám umožní napojit se na technickou infrastrukturu přes pozemky v jejich vlastnictví. Peníze z fondu jsme navrhovali dělit mezi městské části. Ve výsledku by tak bylo zcela jasné, jaké prostředky mohou od jednotlivých projektů očekávat.

Jaká je situace na rezidenčním trhu v Praze?

Musíme si uvědomit, že už teď má město deficit minimálně 20 tisíc bytů. Pokud bude navíc povolování nové výstavby i nadále tak nedostatečné jako v posledních letech, bude tu v roce 2030 chybět 100 tisíc bytů pro víc než 200 tisíc Pražanů. Situace se tedy nezmění hned, ale dostupnost bydlení pro střední třídu zajistí pouze dobře fungující tržní prostředí se zdravou konkurencí mezi developery a hypotečními bankami bez zbytečné regulace a zásahů veřejné správy.

Vedle již zmíněných legislativních změn a podpory stavebního rozvoje obecně jsou možnosti Prahy omezené. Pozitivně ale například hodnotím, že město nechce krizi řešit samo vlastní masovou výstavbou. Ta by se totiž stala jen černou dírou na peníze daňových poplatníků. Schválená koncepce družstevní výstavby je pak spíše zajímavým doplňkem než řešením.

Kam by měla česká metropole v budoucnu směřovat?

Navenek to působí, že v tom vedení města nemá jasno. Vždyť i Strategický plán Prahy je zpracován jen do roku 2030. To znamená na 11 let. To je ale doba, kterou dnes v Praze potřebujete, abyste postavili bytový dům. Strategický plán by měl existovat s vizí alespoň do roku 2050. Město musí mít dlouhodobější strategii, která bude počítat s Prahou jako metropolí pro 2 miliony lidí. Ta musí určit, jak se bude město rozvíjet, zda hustě a uvnitř hranic, nebo zda se má rozrůstat do krajiny. Plán by měl také zohlednit nejen ochranu historického dědictví, ale počítat i s moderní tváří metropole.

Kde při zmíněném deficitu lze najít pro tolik lidí bydlení?

Do deseti let bude v Praze o 150 000 lidí víc a za generaci možná o půl milionu. Město se může dále rozrůstat do krajiny, ale musíme si uvědomit, že správa řídce osídlených částí je velmi nákladná a dopravně neúnosná. Druhou možností je, že Praha využije volné prostory uvnitř, zejména nevyužívané plochy po bývalých průmyslových areálech, kterých má na rozdíl od jiných rostoucích západních metropolí dostatek. Navíc by tím vznikly nové kompaktní městské čtvrti. Rozvoj Prahy je potřeba plánovat dostatečně hustě a ve vhodných lokalitách i do výšky.

Petr Bayer

www.arch-rozvoj.cz

 

Odběr newsletteru

Aktuality

15.09.2020 Skypaper hlavním mediálním partnerem konference Chytrá a čistá mobilita

Dopravní trendy budoucnosti jsou hlavním tématem 7. ročníku konference Chytrá a čistá mobilita, která se uskuteční…

27.02.2020 Časopis Skypaper opět v porotě ČDS a udělí cenu za celospolečenský přínos

Již 17. ročník celostátní soutěže Česká dopravní stavba (ČDS) přijímá přihlášky za zvýhodněných podmínek do 6. dubna…

Archiv aktualit

Rychlé vyhledávání

Anketa

Jaký vývoj očekáváte letos ve vaší stavební firmě?

růst nad 5 %
 
růst do 5 %
 
stagnaci
 
pokles do 5 %
 
pokles nad 5 %
 

Fotogalerie

Fotogalerie

Kalendář akcí

«« říjen 2020 »»
 
po
út
st
čt
so
ne
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
 

Kontakt

Petr Bayer
Jilemnického 2238
53002 Pardubice
Česká republika
mobil:+420 602 309 872
e-mail:bayer@skypaper.cz info@skypaper.cz
 
 
O nás | Novinky | Newsletter | Akce | Památky | Personálie | Stavba | Kontakt | Skyscrapers | Rozhovor | KARIÉRA | Fotogalerie | Názory čtenářů | Pomáháme dětem | Partnerská sekce | GDPR | Retro Soutěž | Akce
Souhlasím.
Tato stránka využívá cookies za účelem zkvalitňování svých služeb. Setrváním na této stránce dáváte souhlas s jejich užitím.