Rozhovor » Matyáš: Státní páky mají konečně tahat jedním směrem

Matyáš: Státní páky mají konečně tahat jedním směrem

Rozvoj českého stavebnictví podpoří nově vzniklá speciální sekce na Ministerstvu průmyslu a obchodu (MPO), která sjednotí klíčové kompetence státu. Přesto se v letošním roce očekává další propad produkce. „Za úspěch bych považoval, kdyby loňský rekordní meziroční propad, který činil 8,3%, byl letos pouze poloviční,“ říká v rozhovoru pro magazín Skypaper prezident Svazu podnikatelů ve stavebnictví ČR Václav Matyáš.

Stavebnictví vstupuje do šestého roku krize. Jaký vývoj očekáváte v letošním roce?

Rád bych odpověděl, že letos nadešel konečně čas obratu a stavebnictví opět poroste. Bohužel, není tomu tak. Získané zakázky firem ke konci loňského roku opět poklesly jak u veřejného sektoru, tak u privátního. Za úspěch bych považoval, kdyby loňský rekordní meziroční propad, který činil 8,3%, byl letos pouze poloviční. Ovlivňovat to bude také jistota a důvěra privátních investorů, ochota občanů investovat do výstavby domů a bytů. To všechno podtrženo politickou atmosférou v našem státě a ekonomickým vývojem.

Kolik krachů stavebních firem lze očekávat a budou již kulminovat?

Ještě neznáme výsledky roku 2013, ale za předchozí čtyři roky ubylo na stavebním trhu 21% firem, které zaměstnávají více než 50 pracovníků. Bezpochyby ještě větší počet je menších firem, které bohužel statistika nesleduje. Rozhodně nepočítám, že se letos tento proces zastaví. Velkým problémem, který krach firem zapříčiňuje, je kromě zakázek silně zhoršená platební neschopnost. Svůj značný podíl na tom má bohužel největší investor, kterým je stát. Ten dluží dodavatelům, ti zase svým subdodavatelům, subdodavatelé dodavatelům materiálu, státu, atd. Je to jako v té pohádce, slepička tak dlouho běhá pro vodu, až kohoutek zemře.

Lze od nové vlády očekávat dlouhodobější zlepšení situace?

Nově máme před sebou Programové prohlášení vlády České republiky, jehož součástí je Koaliční smlouva na volební období 2013 – 2017. Nacházíme v ní většinu priorit, které by měly garantovat nejen hospodářský růst země, ale také stavebnictví. Jsou z oblasti bytové výstavby, dopravní infrastruktury, ochrany životního prostředí, energetických úspor, ale také legislativy, která velmi komplikuje výstavbu. I když řada z bodů v těchto dokumentech je psána v podmiňovacím způsobu, věříme, že si je vláda vědoma, že má konečně šanci vytvořit jasnou koncepci rozvoje, což se žádné z minulých vlád nepodařilo.

Jaké kroky činí svaz na tomto poli?

Již před volbami jsme zpracovali dokument „Zajištění ekonomického růstu zaměstnanosti zlepšením stability v oblasti investiční výstavby a stavebnictví“. Je to přehled strategických problémů v oblasti investiční výstavby a stavebnictví, vytýčení priorit a současně také návrh jejich řešení, které jsou nezbytné pro zajištění ekonomického růstu a zaměstnanosti. Tento dokument jsem prezentoval všem lídrům předních politických stran ještě před volbami jako podklad pro jejich volební programy. Obsahoval komplex navzájem provázaných opatření pro řešení prioritních problémů v dopravní infrastruktuře, bytové výstavbě, energetické náročnosti budov, legislativě, vzdělávání, výzkumu a vývoji a také v reorganizaci státní správy.

S uspokojením konstatuji, že ve velké většině z toho se k našemu uspokojení se hlásí opatření obsažená v Koaliční smlouvě i v Programovém prohlášení vlády.

Pokračují plány na vytvoření samostatného „Ministerstva stavebnictví“?

Výstavba a stavebnictví je sektorem průřezovým, víceodvětvovým. Veřejné investice a tím i odvětví stavebnictví dlouhodobě postrádají koncepční zastřešení. Jedním z důvodů tohoto stavu je institucionální podcenění této oblasti. Nekoncepčnost v oblasti veřejných investic souvisí s organizačním uspořádáním veřejných investic v rámci veřejné správy. Na rozdíl od jiných zemí nejsou v ČR veřejné investice a odvětví stavebnictví adekvátně organizačně řízeny.

Samotné odvětví stavebnictví nevyžaduje řídící orgán, ale potřebuje v politické sféře partnera jednoznačně zodpovědného za investiční rozvoj státu, s kompetencemi v exekutivě, legislativě, ve vědě, výzkumu a v technické politice i ve vazbě na Evropskou komisi.

V čem by případně bylo prospěšné?

Stavebnictví je podle kompetenčního zákona v gesci MPO, ale ve skutečnosti jsou klíčové otázky veřejných investic, jejich podpory, a tím také stavebnictví, rozděleny mezi pět ministerstev. Kromě MPO jsou to ministerstva pro místní rozvoj, dopravy, životního prostředí a v sektoru vodního hospodářství také ministerstvo zemědělství. K národohospodářskému propojení a vytvoření skutečné strategie či koncepce tak téměř nemůže dojít.

Podle rozhodnutí ministra Mládka bude na MPO nově zřízena sekce stavebnictví, řízená náměstkem. Je to důkazem, že naše dlouholetá snaha přinesla konečně ovoce a politická garnitura začala vnímat nejen to, že stavebnictví existuje, ale že potřebuje i zastoupení odpovídající jeho významu.

Jak tento krok vnímá nová politická garnitura?

Věřím, že si uvědomuje vysoký multiplikační efekt stavebnictví a jeho přínosy pro republiku nejen v hmotné formě provedených děl, ale i přínosu pro ekonomiku státu, státní rozpočet. Měl jsem možnost se již setkat neoficiálně při jednání tripartity se všemi ministry, do jejichž kompetence spadá některá oblast stavebnictví, a se všemi mám na nejbližší období dohodnutou dvoustrannou schůzku. Rovněž dobrým signálem je skutečnost, že naše pozvání na konání 10. ročníku Fóra českého stavebnictví přijal premiér Sobotka a ministři Babiš, Jourová, Mládek a Prachař.

Velkým problémem je také proces zadávání veřejných zakázek. Jak toto zlepšit?

Ozývá se mnoho hlasů volajících po změně zákona. Jsem přesvědčen, že zlepšit zadávání veřejných zakázek lze ale i bez toho. Stačí jen dodržovat, co zákon předpokládá, a co umožňuje. V zákoně o veřejných zakázkách je ustanovení o posuzování nabídky jak podle nejnižší ceny, tak i podle ekonomické výhodnosti. Nízká odbornost, volba pohodlnějšího způsobu posouzení, ale především malá osobní odvaha zadavatele jsou důvodem, že ve většině případů bývá volba omezena pouze na nejnižší cenu.

Nejnižší cena však může znamenat rizikovou kvalitu…

Ve stavebnictví je kritérium nejnižší ceny zhoubné, nesmyslné. Aby byla docílena nejnižší cena, do projektů se navrhují nejlevnější materiály, nedodržují se správné technologické postupy, využívají se méně kvalifikovaní, ale levnější pracovníci, zanedbává se bezpečnost práce. Výsledkem bývá špatná kvalita i funkce dokončeného levného díla. Nezřídka se stává, že firma, která podá dumpingovu cenu, není schopna stavbu dokončit a zadavatel je postaven před velký problém. Hledat tímto způsobem levnější řešení je kontraproduktivní, ve svých důsledcích může být velmi neekonomické. Problém nejnižší ceny se neprojevuje pouze u ceny stavebních prací, ale rovněž u ceny projektu, což může být ještě mnohem nebezpečnější.

Jak by měl stát postupovat ve sporech o kvalitě díla?

Ani tady není co vymýšlet, vše by mělo být popsáno ve smlouvě o dílo nebo v příslušných zákonech, především v občanském zákoně. Důležitá je komunikace mezi zadavatelem (investorem) a dodavatelem. Pokud komunikace a dohody nefungují, nastupuje soudní řízení, expertní posudky, zkušební ústavy a na závěr rozhodnutí soudu. U nás je ale nejčastější postup medializace mnohdy zkreslených údajů, která jednání komplikuje, ne-li znemožňuje.

A co nakonec popřát stavebním firmám do letošního roku?

Aby se vyplnila jejich důvěra, že nová vláda bude vládou osvícenou.

Petr Bayer

Petr Bayer
Jilemnického 2238 53002 Pardubice Česká republika
mobil:	+420 602 309 872
e-mail:	bayer@skypaper.cz info@skypaper.cz

Matyáš: Státní páky mají konečně tahat jedním směrem

Odběr newsletteru

Aktuality

Rychlé vyhledávání

Anketa

Fotogalerie

Kalendář akcí

Kontakt