Stavba » Zelené střechy zkrášlí domy i celá města

Zelené střechy zkrášlí domy i celá města

Nové systémy zelených střech řeší jejich největší slabinu – zavlažování. Mohou se na nich vybudovat i jezírka obdobná vodním plochám v terénu.

Střechy s přírodním porostem se budují od nepaměti. Jak se však moderní města rozrůstají, zažívá tento koncept svoji renesanci. K postupnému využití potenciálu zelených střech přispívají především nové materiály. Příkladem je zapojení minerální vlny či dalších vhodných materiálů.

Zelená kontra hnědá

Společnost Knauf Insulation vidí v zelených střechách budoucnost měst. „Materiály, které vyvíjíme, vyvažují nedostatky dosavadních způsobů a posouvají tak celý koncept zelených střech na novou úroveň,“ vysvětluje aplikační manažer firmy Milan Pokrivčák. Hlavní výhodou nového způsobu je především překonání problémů s údržbou, které od instalace zelené střechy často odrazují. Patentovaný materiál ze speciální minerální vlny dokáže více vody, a tím vegetace vystačí s méně častějším zavlažováním. To pomáhá řešit častý problém, kdy zelená střecha je opravdu zelená jen do letních veder a následně se stává střechou hnědou.

Na retenci stejného množství vody je potřeba mnohem tenčí a lehčí vrstva substrátu, což snižuje nároky na statiku a činí celý systém ekonomičtější. K „ozelenění“ střešních ploch se přitom využívá jednak extenzivní systém, jenž je vhodný pro většinu plochých i šikmých střech. Má malou tloušťku přibližně do 15 centimetrů a jeho výhodou je nízká hmotnost, snadná instalace a nenáročná údržba. Zatímco extenzivní způsob umožní osázení střechy trávou a nízkými bylinami, intenzivní způsob umožňuje mít na střeše i vyšší byliny nebo dokonce stromky. Co se týká údržby i využití, lze intenzivní systém přirovnat k běžné zahradě.

Zelené střechy jsou nejen esteticky zajímavé, ale zejména nesou zajímavé funkční výhody. Mezi ně patří zamezení přehřívání budov v letních měsících, čímž výrazně snižují spotřebu energie na chlazení. Zelená střecha mívá totiž v létě o 40°C nižší teplotu než běžná střecha. Střechy, které používají jako substrát minerální izolaci, navíc fungují jako efektivní dodatečná tepelně-ochranná vrstva i v zimě. Kromě toho přispívají k výrazně lepšímu odvádění srážkové vody. Rostliny produkují kyslík a zadržují vlhkost, čímž snižují efekt zvaný Urban Heat Island, kdy se v městských zástavbách akumuluje příliš mnoho tepla. Z těchto důvodů zelené střechy přinášejí i body do certifikačních systémů šetrných budov, jakými jsou LEED nebo BREEAM.

Ostrůvek v Praze

Luxusní rezidenční komplex Central Park Praha na Žižkově se zeleným pláštěm svahových terasových domů přechází do šťavnatého upraveného parku uprostřed. Pro ozelenění šikmých ploch byl navržen systém protiskluzových roštů Optigreen T. Plochy třípatrových podnoží mezi výškovými budovami se svažují pod úhlem 45 - 50° a na úpatí navazují na rostlý terén. „Ozelenění“ představovalo důkladnou přípravu už od projektu, protože plochy jsou navíc „prošpikovány“ nepravidelně rozmístěnými terasami, kterým bylo nutné celý systém přizpůsobit.

Jako ochranná, drenážní a vodo-akumulační vrstva na fóliové hydroizolaci byla použita strukturovaná textilie Optigreen SSV 800. Drážkami na spodní straně textilie odtéká přebytečná srážková voda prosakující z nasyceného substrátu. Na textilii se volně klade protiskluzový rošt, do konstrukce se nekotví a nehrozí tedy nebezpečí porušení hydroizolace a následného zatékání. Skládá se z plastových T-profilů, kladených po spádnici ve vzdálenostech jednoho metru od sebe. Do těchto šikmých profilů se v roztečích 25 cm od sebe vkládají vodorovné prahy. Vznikne tak rošt o polích 1,0 x 0,25 m, který se vyplní řádně zhutněným a provlhčeným substrátem.

Vzhledem k velké délce šikmých ploch a zatížení je rošt rozdělen do tří řad, z nichž každá se v patě opírá o masivní ocelový úhelník zakotvený do konstrukce již při provádění hydroizolace. Komplikací bylo rovněž odvodnění jednotlivých teras, které ústilo přímo do plochy. Voda z jiné plochy nesmí být svedena do zeleně, v takovém případě by docházelo k vyplavování substrátu a erozi. Kromě toho by hrozilo i nebezpečí úniku například čisticích a úklidových prostředků, které by mohly vegetaci poškodit. Vývody dešťové vody z teras tedy musely být pomocí drenáží svedeny samostatně dolů mimo objekt.

Přestože vegetaci tvoří suchomilné druhy, které by po většinu roku měly vystačit se srážkovou vodou, byl v tomto případě realizován i zavlažovací systém. Požadavkem investora byla spodní závlaha, aby nedocházelo k odstřikování zavlažovací vody na soukromé terasy a okna majitelů bytů. Součástí roštu je tedy i síť „kapkovacích“ zavlažovacích hadiček vedených v horní vrstvě substrátu. Jediným vhodným způsobem dopravy substrátu na plochy o takovémto sklonu byla pneumatická doprava foukáním. Substrát, který je přiměřeně vlhký, se při foukání zároveň dostatečně zhutní a natlačí do polí roštu. Jeho tloušťka činí šest centimetrů.

Na urovnaný, zhutněný a vlhký povrch substrátu se kladou předpěstované vegetační rohože, tj. rozchodníkové koberce. Jsou přitlačeny na trny umístěné ve vodorovných prazích roštu a tím jsou zajištěné proti ujíždění do doby, než rostliny řádně zakoření. Vegetaci rozchodníkových koberců tvoří několik druhů nenáročných suchomilných sukulentních rostlin, předpěstovaných na netlejícím nosiči. Tvoří trvalou vegetační vrstvu značně odolnou proti erozi.

Střešní oázy v betonové poušti

V hustě zastavěných velkoměstech jsou plochy zeleně a vodních prvků vzácné, protože ceny pozemků se šplhají do astronomické výše. Tyto negativní dopady lze zmírnit i tak, že se na střechách vybudují malé vodní plochy a jezírka. Slouží jako vítaný estetický a uvolňující prvek vedle květinových záhonů, posezení a teras. Oblast využití není omezena pouze na intenzívní zelené střechy. Také u extenzívního ozelenění se často setkáváme s jednoduchými vodními plochami, které přispívají k rozmanitosti ztvárnění.

Na střechách se vyskytují různé formy vodních ploch, od jednoduchých napáječek pro ptáky až po biologická čisticí jezírka s vodními rostlinami. Vodní plochy na střechách mohou plnit funkce architektonického prvku ke zvýšení estetické hodnoty a ekologického přínosu, rozšíření životního prostoru pro faunu a člověka, zadržování srážkové vody a vypařování a chladivého efektu.

Jednoduché vodní plochy s výškou hladiny přibližně od pěti do dvaceti centimetrů se zakládají především na extenzívních zelených střechách pro zvýšení jejich rozmanitosti a ekologické hodnoty, anebo umocnění estetického dojmu u pohledových střešních ploch. Přestože takové vodní plochy při dlouhodobém suchu vysychají, bývá zpravidla k dispozici voda pro hmyz i ptáky alespoň po určitou dobu a při příznivých klimatických poměrech se zde mohou některé druhy i rozmnožovat.

Zakládání a konstrukce takovýchto „mini jezírek“ je vcelku jednoduchá; protože tloušťka okolního souvrství může činit třeba jen deset centimetrů, je na ochranné a separační geotextilii, která chrání kořeno-vzdornou hydroizolaci střechy, nutné vytvořit a zafixovat okraje budoucího jezírka. Zakřivené okraje lze vytvarovat například z ohebné drenážní hadice, přes niž se položí fólie, kterou je vyložena vnitřní plocha. Zvýšené okraje vytvořené drenážní hadicí vytvoří, spolu s vodotěsnou fólií odolnou proti UV záření, ohraničenou vodní plochu.

Realizace obdobných prvků nezatěžuje výrazněji konstrukci střechy. Na jezírkovou fólii se pokládá ochranná geotextilie a tenká vrstva oblázků jako dno. Při malé hloubce nelze použít typické vodní rostliny, ale vysadit vodomilné rostliny vyskytující se na okrajích rybníků a jezer, jako například ostřice, blatouchy, žabník jitrocelový nebo mátu vodní. Jezírka se plní vodou při deštích a v déle trvajících suchých obdobích opět vysychají.

Na intenzivních zelených střechách je díky vyššímu souvrství 30 - 50 centimetrů možné vytvořit i hlubší jezírka. Konstrukce je v zásadě - okraje a vnitřek opět vytvoříme pomocí jezírkové fólie. Obvod jezírka bývá zpravidla vytvořen například z monolitického betonu, cementotřískových nebo betonových obrubníků ve tvaru L. Jezírková fólie bývá vytažena přes okraj a tam případně zajištěna. U hlubších a větších jezírek na intenzivních zelených střechách se zřizují pobřežní a okrajové zóny, stejně jako u zahradních jezírek na terénu.

Po osázení rostlinami, které jsou vhodné pro příslušné stanoviště, už není rozdílu mezi střešním a zahradním jezírkem. Ve vodě se houpou lekníny, pod nimi se prohánějí zlaté rybky a terasa v bezprostřední blízkosti láká k posezení. Na střeše je důležité chránit vodní plochu před přehříváním pomocí vhodného zastínění, a také dbát na pohyb a okysličování vody.

Petr Bayer

Petr Bayer
Jilemnického 2238 53002 Pardubice Česká republika
mobil:	+420 602 309 872
e-mail:	bayer@skypaper.cz info@skypaper.cz

Zelené střechy zkrášlí domy i celá města

Odběr newsletteru

Aktuality

Rychlé vyhledávání

Anketa

Fotogalerie

Kalendář akcí

Kontakt